Začala válka a s ní velká vlna solidarity a podpory lidí z Kozmic a přilehlých vesnic. Nasbírali jsme dvě auta darů. Vezeme jídlo, oblečení, hygienu a peníze. Komu je dáme? Začneme u přátel – řeckokatolický kněz Miroslav Riabinchak z městečka Perechin, 14 kilometrů za slovenskou hranicí. Nevíme, jak převezeme zboží přes hranici. Nedopátrali jsme se žádných informací. Obecní úřad ve slovenské hraniční vesnici Ubla nám neskutečně pomohl. Poskytl nám úplně prázdný deklerační dokument a poradil, jak ho vypsat. Celnící byli milí a vstřícní a naši naivitu přehlídli a pustili nás i s ručně vypsanou deklarací. Nazpátek vezeme utečence – ženy a děti. Byla to od nich odvaha sednout si do auta k cizím lidem. Děkujeme za důvěru. Rozvážíme je, kam si řekli – Praha, Ostrava, Hustopeče, Olomouc, Brno. Každý jel tam, kde ho někdo čekal. Kontaktní centra se teprve formovala.
