Cesty
Začala válka a s ní velká vlna solidarity a podpory lidí z Kozmic a přilehlých vesnic. Nasbírali jsme dvě auta darů. Vezeme jídlo, oblečení, hygienu a peníze. Komu je dáme? Začneme u přátel – řeckokatolický kněz Miroslav Riabinchak z městečka Perechin, 14 kilometrů za slovenskou hranicí. Nevíme, jak převezeme zboží přes hranici. Nedopátrali jsme se žádných informací. Obecní úřad ve slovenské hraniční vesnici Ubla nám neskutečně pomohl. Poskytl nám úplně prázdný deklerační dokument a poradil, jak ho vypsat. Celnící byli milí a vstřícní a naši naivitu přehlídli a pustili nás i s ručně vypsanou deklarací. Nazpátek vezeme utečence – ženy a děti. Byla to od nich odvaha sednout si do auta k cizím lidem. Děkujeme za důvěru. Rozvážíme je, kam si řekli – Praha, Ostrava, Hustopeče, Olomouc, Brno. Každý jel tam, kde ho někdo čekal. Kontaktní centra se teprve formovala.
11. března 2022 – Ubla (SR) – Perechin (UA)
Jedeme znova. Dvě auta přivezla do Perechinu opět velkou humanitární pomoc od našich lidí. Na prvních třech fotografiích projíždíme poslední slovenskou vesničkou Ubla, kde u kulturního domu vzniklo velké utečenecké centrum, které organizovalo rozvozy utíkajících žen a dětí. Parta mladých dobrovolníků na první fotografii celý den i noc poskytovala jídlo, pití, nocleh a důležité informace pro utíkající.
Lidé stále pomáhají a soucítí s napadenou zemí. Přidávají se firmy. Vezeme dezinfekci, potraviny, oblečení. Naše posádka se rozšířila o dva zdatné spolupracovníky – Petr Skála, který vypomáhal na hranici, ale auto kterým rozvážel pomoc rozstříleli Ukrajinci a proto se přidal k nám a jeho přítelkyně Máša. Máša pochází z Moskvy a utekla před Putinem. Na Slovensku pomáhala spolu s Petrem a organizovala humanitární pomoc, její přesuny. Zařizovala, co bylo potřeba. Taky se k nám přidala. Zboží jsme začali vozit k ukrajinským volontérům do města Perechin (oficiální ukrajinská organizace volontérů).
Listopad 2022 – Varná místa, zákopové svíce, modlitby za mír
Vozíme použití vosk na zákopové svíčky. Začali jsme pomáhat s vytvářením varných míst, které organizují naší přátelé kněží. Vaří jídla, zavařují je do přenosných sáčků a posílají je na frontu vojákům. Z použitého vosku dobrovolníci na Ukrajině připravují zákopové svíčky, které by měli svítit, hřát a ohřívat jídlo na frontě. Celá křesťanská společnost představovaná v tuto chvíli charitou Opava posílá myšlenky a myslí na své křesťanské přátele. Hlavním organizátorem varných míst je kněz Volodymyr Prodanec. Vozíme co je potřeba na frontě i v týlu. Vozíme co zaměstná mysl i ruce a alespoň na chvíli zažene myšlenky na okupovaný domov utečenců. Modlíme se, aby se válečný konflikt co nejrychleji vyřešil.
K volontérům vezeme konzervy, jídlo, oblečení, vitamíny, hygienu, léky, zdravotnické potřeby. Zpátky vezeme seznam toho co je potřeba připravit na příště. Na jednom z obrázků je kresba třináctileté školačky – takhle vnímá tuto válečnou situaci. Mrazí mě. Víra pomáhá lidem přežít. V zimě je idéalní doba na výrobu zákopových svíček.
Březen 2023 – Volontéři Ukrajiny jsou velice stateční lidé
Válka trvá už rok. Pomoc je stále potřebná. Kněží se soustředí na modlitby a vaření jídla, proto jsme naši pomoc pomalu přesměrovávali na volontérskou skupinu v Perechině (UA) a volontérskou skupinu ve Vinohradivu (UA). Je zima. Potřebují jídlo, hygienu, teplé oblečení, generátory, staré typy mobilních telefonů, které nejsou nepřítelem zaměřovány. Ale obyčejný Ukrajinec musí i přesto žít, pracovat a připravovat se na jaro, kdy vyroste jeho živobytí (rajčata papriky) z čeho žít. Ten skleník je plný sazenic nové úrody rajčat.
Ukrajina nemá vodu, elektřinu, wifi. Vzali jsme si příklad ze vzkazu pana prezidenta Zelenského a jeho odhodlání a stali jsme se protentokrát volontéry. Připravenou pomoc jsme rozvezli (Perečyn, Mukačevo, Usť-Čorna, Bogdan). Odměnou za tuto trnitou cestu nám byl výstup na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu. Všude kam jsme se hnuli byly ukrajinské vlajky. Byla hesla nezdolnosti ukrajinského lidu. Všude visely fotografie padlých hrdinů. Mrazí mě z toho všeho, ale cítím obrovskou úctu. Jak dlouho ještě budou muset snášet toto ponížení. „Vrať se domů Ivane, čeká tě Nataša.“
Srpen 2023 – Návštěva Užhorod – Ivan Olbracht
Při našich cestách si potřebujeme také trochu odpočinout. Náš odpočinek většinou vypadá spíš jako procházka, nebo túra. Není divu po šesti hodinách sezení v autě se musí člověk trochu protáhnout. Ukrajinci s láskou vzpomínají na dobu, kdy byli součástí Československé republiky do roku 1937. Česká stopa je vidět i na jednom z domů, kde visí náš spisovatel Ivan Olbracht, který se do ukrajinské přírody zamiloval. Navštívili jsme také zříceninu kousek od Užhorodu. Všude visely znaky ukrajinské státnosti. Kousek od této zříceniny je hotel ve kterém bydlel prezident Zelenskyj při své inspekční cestě. Po krátkém odpočinku rychle zpátky do auta. Malá zastávka se zboží v Perechinu a potom dál. Ještě hodinku a půl a dorazíme do Vinohradivu.
Září 2023 – Setkání s raňenými vojáky v nemocnici
Začínáme se setkávat i s přímou dodávkou našich věcí, jídel a oděvů vojákům v týlu. V nemocnici ve Vinohradivu leží tito vojáci na léčení a rehabilitaci a často přijedou v nedostatečném oblečení nebo jenom pyžamu. Lyudmila Svoren je velice často oslovena, aby z oděvů, které jsou jí přiváženy dodala potřebné oblečení a to i náhradní. Je to příklad toho, že veškerá zahraniční pomoc je cíleně využívána, tam kde je třeba.
Listopad 2023 – Evžen Federovič Pirus a Lyudmila Svoren – nemocnice Vinohradiv
Blíží se vánoční svátky. Naštěstí ještě nesněží, ale snažíme se dovézt, co bylo potřeba. Vidíte na fotografiích. Ve „štábní“ kuchyni vaří děvčata jídlo pro vojáky a když viděli hrnce, které jsme dovezli pro úplně jinou skupinu, tak nám je rychle zabavili a byly šťastné, že mají konečně velké hrnce na hodně porcí. Porpvé jsme se setkali s hlavním lékařem nemocnice ve Vinohradivu, primářem Evženem Pirusem, kterému jsme na minulé cestě přivezli postele a fyzioterapeutické stroje.
Prosinec 2023 – České cukroví pod ukrajinský stromeček
V prosinci jsme vezli na Ukrajinu cukroví, které upekly české hospodinky z Hlučínska a také řádové sestřičky boromejky z města Albrechtic. Samozřejmě jsme vezli i další zboží, které bylo potřebné, jako napřklad pícky na ohřev, jídlo, pití, hygiena, oděv. Tato cesta byla bohatší o spolu účast pana Karla Prajze – nemocničního klauna. Chodil s námi po nemocnici. Rozdával s námi cukroví a udělal radost na dětském oddělení. Rozveselil i vojáky na jejich pokojích. Dokonce potěšil i babičky na ukrajinské LDN. Toutu návštěvou jsme zárověn viděli i použití přístrojů, postelí a nočních stolků, které se nám podařilo během roku přivést. Troufám si říct, že začala spolupráce s nemocnicí ve Vinohradivu a jestli se bude dařit, pomůžeme víc. Veselé Vánoce, klid a mír v duši, alespoň v době vánočních svátků.
Březen 2024 – Statečné a nezdolné
Už třetí březen v naší činnosti – pomoci Ukrajině. A pořád je potřeba dovážet oděv, svíčky, potraviny, hygienu. Na fotografiích vidíte lidi, kteří stále věnují svůj volný čas druhým lidem. Část zásilky jsme vyložili přímo ve Vynohradivské nemocnici, abychom alespoň trošku ulehčili distribuci těmto obětavým lidem. Na poslední fotografii je otec Ivan Dzuziak. Člověk, který spolupracuje nejenom s Ludmylou Svoreny a jejím štábem, ale je také stále k dispozici, jako služebník a zpovědník svým věřícím, vojenským hrdinům, kteří přijdou na dovolenou a musí ze sebe dostat to zlé, co zažili na frontě. Vždycky si pro ně najde chvilku…
Duben 2024 – Vynohradiv – Bohdan
Přichází jaro. Bohužel válka zůstává a my zase vezeme co je potřeba. Zastavili jsme se ve Vynohradivu na štábu u Lyudmily Svoreny a jejich spolupracovnic. Vidíte, že všude visí ukrajinské vlajky, podpora k nezdolnosti a pod tím pracují křehké ženy. Doprovází nás kamarád z čech, který nám pomáhá v řízení, protože únava, kterou pociťujeme po zimě, je znatelná. Část zboží jsme taktéž dovezli do nemocnice ve Vynohradivu a pan primář nás provedl polyklinikou. A ukázal nám v jakých podmínkách léčí pacienty…
Bábovky z Prašivé jsme odvezli na Ukrajinu. Přibrali jsme samozřejmě další zboží a další cesta byla splňená.
A už je zase pozdim a pořád je válka a my pořád vozíme. Tentokrát jsme dovezli i finanční podporu od Ukrajinky Leničky Saskydové, žijící v česku, která poslala peníze na nákup léků. Protože léky nemůžeme převážet bylo to nejjednodušší řešení. Leničko děkujeme!
Blíží se zima, pořád je válka a nám se podařilo přivést nemocniční vybavení, které už u nás v česku dosloužilo, ale ještě stále má sílu posloužit někde jinde, kde je potřeba.
Je zima a pořád válka a nám se zase podařilo dovézt do ukrajinské nemocnice (která je velmi zoufale vybavena) postele, noční stolky, rehabilitační vany a převozové stoly, které ještě mohou sloužit. Jsme za to vděční a sestřičky v nemocnici byly ještě vděčnější. Děkujeme. Pokojné prožití oslav narození Krista!
